'' The world would rather hug you than hurt you .''

9. march 2011 at 21:46 | '' The world would rather hug you than hurt you .''
V rámci semináře, na kterém bylo mnoho účastníků, držel lektor v ruce bankovku a mával jí ve vzduchu. Ptal se: " Kdo z vás by chtěl tuto bankovku mít?" Všichni se hlásili. "Moment prosím," řekl a bankovku zmačkal. "Kdo chce tuto zmačkanou bankovku?" A zase se všichni hlásili. "Dobře, tak počkejte,"prohlásil
a dal zmačkanou bankovku na podlahu, kde ji svými botami pošlapal až byla celá špinavá. Chytil ji dvěma prsty za rožek a zvedl do vzduchu. "Kdo z vás by chtěl tuto špinavou a pomačkanou bankovku?"

A zase byly všechny ruce nahoře.

"Vidíte, právě jsem vám předvedl cennou lekci. Ať jsem dělal s bankovkou cokoli, jakkoli je zmačkaná a špinavá, neztratila nic na své hodnotě. I my se často ve svém životě cítíme na dně, zničeni, možná se plazíme ve špíně - a myslíme si, že jsme bezcenní. Ale to všechno mění naši hodnotu stejně tak málo, jako právě provedený pokus s bankovkou. Hodnota každého z nás zůstává zachována, jakkoliv budeme špinaví, chudí, nebo ztracení ..






whole article



O smutku

Po prašné polní cestičce se jednoho dne procházela malá žena. Zjevně už byla velmi stará, ale její chůze byla lehká a její úsměv nepostrádal čerstvost a bezelstnost bezstarostného děvčátka.
U postavy, která se krčila při okraji cesty, zůstala stát a pohlédla dolů.

Stvoření, které sedělo v prachu cesty, vypadalo téměř jako bez těla. Připomínalo spíše šedou deku s lidskými obrysy.
Tato malá žena se sehnula k postavě a ptala se:"Kdo jsi?"
Dvě oči, téměř bez života, k ní znaveně vzhlédly. "Já? Já jsem smutek", zašeptal hlas přerušovaně a tak tiše, že ho bylo sotva slyšet.
"Ach ano, smutek!" volala malá žena potěšeně, jako by se zdravila se starou známou.
"Ty mě znáš?" ptal se smutek nedůvěřivě.
"Samozřejmě, že tě znám! Vždyť jsi mě kus cesty doprovázel."
"Ano, ale…" ptal se se zájmem smutek "proč tedy přede mnou neutečeš? Copak nemáš strach?"
"Proč bych měla prchat? Ty přece nejlíp víš, že dohoníš i toho, co nejrychleji utíká. Ale, chtěla jsem se tě něco zeptat - proč vypadáš tak bojácně?"
"Já…jsem smutný", řekla ta šedá postava.
Malá, stará žena se k ní posadila. "Tak ty jsi smutný…" řekla a s pochopením přikývla. "Řekni mi, co tě tíží."
Smutek se zhluboka nadechl.
"Víš…," začal váhavě a užasle nad tím, že mu přece jen chce někdo naslouchat "je to tím, že mě nikdo nemá rád. Je to jednou mé poslání - chodit mezi lidi a pobýt s nimi po nějakou dobu. Ale když k nim přijdu, zhrozí se mě. Mají přede mnou strach a vyhýbají se mi na sto honů."
Smutek těžce polkl.
"Vymysleli si dokonce věty, kterými chtějí zažehnat nebezpečí. Říkají třeba: Život je přece veselý - a jejich falešný úsměv vede jen k žaludečním nevolnostem a potížím s dýcháním. Nebo ironicky říkají: Budiž pochváleno, co je v životě těžké - a potom se dostaví srdeční problémy. Říkají také: Člověk se musí vzchopit - a pocítí tíhu na ramenech a v zádech. Slýchávám také: Jen slaboši pláčou - a ty nastřádané a potlačené slzy jim mohou téměř roztříštit hlavu. Ale oni se otupují alkoholem a drogami, jen aby mě nemuseli vnímat."
"Ano, máš pravdu", potvrdila stará žena, "takové lidi už jsem také potkala…"
Smutek se stáhl do sebe. "A já chci přitom lidem jen pomáhat. Když jsem jim nablízku, jsou schopni se setkat sami se sebou, poznat sami sebe. Pomáhám jim budovat hnízdo, ve kterém si mohou léčit své rány. Kdo je smutný, má obzvláště jemnou kůži. Mnohá utrpení se vrací zpátky jako špatně zahojená rána a to přináší bolest. Ale jen ten, kdo si připustí smutek a vypláče všechny zadržované slzy, dokáže své rány opravdu vyléčit. Ovšem lidé vůbec nechtějí, abych jim v tom pomáhal. Namísto toho si namalují na svoji jizvu pronikavý úsměv. Nebo zahořknou vůči svému okolí."
Smutek se odmlčel. Jeho pláč byl nejprve slabý, pak silnější a nakonec zcela zoufalý. Malá, stará žena vzala schoulené stvoření do své náruči a utěšovala ho. Jak jen bylo jemné a hebké, pomyslela s a hladila něžně ten třesoucí se uzlíček.
"Jen plač, smutku" šeptala láskyplně "odpočiň si, ať načerpáš novou sílu. Od teď nesmíš cestovat sám. Budu tě doprovázet, aby tvá bojácnost neměla navrch."
Smutek přestal plakat. Narovnal se a překvapeně pozoroval svoji novou průvodkyni: "Ale…, ale - kdo vlastně jsi?"
"Já?", zeptala se ta stará, malá žena s pousmáním. "Já jsem naděje."

Tumblr_lhamj6oark1qczjtuo1_500_large
Tumblr_ley9pkctu41qahomfo1_500_large




O chlapci
Jednoho dne vzal muž svého synka na vesnici, aby mu ukázal, jak žijí chudí lidé. Otec a syn strávili noc a den na farmě jedné velice chudé rodiny. Když se vrátili domů, ptal se otec syna: "Jak se ti líbil výlet?" "Byl velmi zajímavý", odvětil syn. "A všiml sis, jak moc chudí mohou lidé být?" "Samozřejmě, otče, viděl jsem to."
"A jaké je tvé ponaučení?" táže se otec a syn odpovídá: "Všiml jsem si, že zatímco my máme jednoho psa, chudáci mají čtyři, my máme bazén, který sahá až do půli naší zahrady a oni mají jezero, jehož konce není vidět. My máme na zahradě nádherné lampy, oni mají hvězdy. Naše terasa vybíhá až do předzahrádky, oni mají celý horizont." Otec se nezmohl na slovo a syn dodal: "Děkuji otče, že jsi mi ukázal, jak chudí vlastně jsme."

--
4340078654_2aef08dc58_z_large
Chceme-li zvládat těžkosti a problémy, musíme si promyslet možné posily a pomoci, kterých bychom přitom mohli využít. Jasně to ukazuje příběh malého chlapce, který i přes velké úsilí nemůže zvednout obrovský kámen. Otec se chlapce táže: "Nasadil jsi už opravdu všechny síly, které máš k dispozici?" - "Ano, to přece vidíš - opravdu to nejde!" - "To ti nevěřím!" - "Jak to?" ptá se chlapec užasle. Nato mu otec odpoví: " Ještě jsi mě nepožádal o pomoc." Posbírat síly znamená také to, vyžádat si pomoc od jiných lidí.
Tumblr_ld894ozdwx1qds7tqo1_500_large


 

7 people judged this article.

Comments

1 L. L. | 9. march 2011 at 22:09 | React

pááni, nad tímhle článkem jsem se musela opravdu hluboce zamyslet -zvlášť nad těmi prvními dvěma příběhy- abych z nich pochopila tu podstatu. ten příběh o chlapci se mi moc líbí :))

2 Romča Romča | Web | 10. march 2011 at 10:53 | React

Opravdu hodně dobrý článek,hodně mě zaujal ten předposlední je tak krásně napsaný a pochopíš z něj co tím chtěl otec vlastně říct, že být chudý není o nic horší..Miluju tvoje články vždy se tak trochu zasním vždy  hluboce o tom přemýšlím nad tím co jsem napsala hlavně na d jejich podstatou ..

3 idees idees | Web | 10. march 2011 at 11:52 | React

příběhy všechny nutí k zamyšlení a ten s otcem a synem je vážně pravdivý. nejvíc mě ale dostal ten první, měl by se povinně vyučovat na školách místo IVT:), aby každý pochopil jeho podstatu. perfektní.

4 Veronie. Veronie. | Web | 10. march 2011 at 12:12 | React

Zbožňuju tvoje články. Vždycky mě donutí se nad tím zamyslet. :) Ten článek o smutku.. A o tom chlapci. Takový přirozeně pravdivý. :))

5 Jana Jana | Web | 10. march 2011 at 12:34 | React

Nádhera Gábi. Ale i tak, se mi nejvíc líbil ten úvod s tou bankovkou, že i když jsme my zničení a pod. neztrácíme svoji hodnotu. :D :D :):):)

6 Jana Jana | Web | 10. march 2011 at 12:34 | React

:-)  :-)

7 apea apea | Web | 10. march 2011 at 13:29 | React

Ta první je tak pravdivá tak strašně mooc :)..Psala si to všechno ty? tak to tleskám tím pádem už vím na co máš talent :D

8 B. B. | Web | 10. march 2011 at 14:17 | React

další úžasné příběgy, to s tou bankovkou jsem nečekala, ale je to pravda teda..
ještě jednou děkuju a je to pravda, život je moc krátký na to abych se bála, ale dostatečně dlouhý na to, abych všechno vyzkoušela a nenechala se ovlivnit....jsi skvělá

9 Bella Chloe ♥ Bella Chloe ♥ | Web | 10. march 2011 at 15:01 | React

Krásný, moc se mi líbil ten s bankovkou :)

10 Christine <3 Christine <3 | Web | 10. march 2011 at 16:37 | React

Nejvíce se mi líbil ten s tím chlapcem. Když jsem se ptala mamky, jak to pochopila, tak mi řekla úplně nesmysl největší. Já jsem to pochopila tak, že ten chlapec tím myslel, že my jsme vlastně ti chudí. Že my máme dejme tomu jedno jablko a oni mají mnoho sadů na farmě. Doufám, že jsem to pochopila dobře a že nejsem za blbce. Rozhodně ti na email napíšu, ale nevím kdy. Nemám moc času, jde o školu. Víš, já si sebe ani nedokážu představit, jako nějakou vyhublou dívku, která by se sotva držela na nohou. Už jsem zvyklá, že jsem taková mohutnější, i když, abych pravdu řekla, nejsem vůbec mohutná, ale beru to z toho pohledu, že jsou okolo mě i hubenější holky. Nechci, aby jsi to brala jako, že mám z těch holek mindrák a chci mít postavu jako ony. Já nikomu nezávidím a určitě mám o sobě představu jasnou. Jen chci být se sebou spokojená aspoň na 99.9 %. Určitě je to skvělý se s sebou cítit dobře, vlastně spíše skvěle. Dále jsem ještě chtěla napsat k těm ostatním příběhům. Líbí se mi všechny a nutí mě to se nad sebou a vlastně nad vším zamyslet. Lidé by mezi sebou neměli dělat rozdíly. Jestli je chudý, nebo bohatý. Jestli je nemocný, nebo zdravý apod. Rozhodně se těším na další tvůj článek s těmihle příběhy a různými povídkami. A to máš z těch papírů, nebo z nějaké knihy, či internetu ?

11 Tynussh Tynussh | Web | 10. march 2011 at 17:01 | React

to o tý bankovce tak to je hodně dobrý:D

12 Nessie Nessie | Web | 10. march 2011 at 18:45 | React

Opět krásný článek. Já už si připadám jako nějaký spisovatel, co ti tady pořád píše, jak máš krásný články.
Máš skvělý pohled na svět. :)

13 Dell Dell | Web | 11. march 2011 at 15:12 | React

To je nádherné.. miluji takové texty :)) Pod čím to hledáš ? ráda bych si početla :))

14 Em Em | Web | 11. march 2011 at 15:27 | React

Děkuji ti, za tyhle příběhy.. Člověk se nad nimi musí zamyslet .. Jak moc je to pravdivé :))

15 Dennie Dennie | Web | 11. march 2011 at 15:50 | React

Vážně nádhera :)

16 B. B. | Web | 11. march 2011 at 18:19 | React

který boty?ty kytičkový, oni je asi mají u Bati a my tam teď jedem, tak si je asi koupím a volný styl miluju :)))

17 W. W. | Web | 12. march 2011 at 15:59 | React

Jsi senzační, miluju tvé články, chtěla bych se s tebou více poznat pokud by to šlo;)

Tenhle článek mě donutil k zamyšlení. Ten příběh o smutku a naději mě dostal. Uplně jsem dostala husí kůži z těch posledních slov.''Já jsem naděje'' Má to něco do sebe a já to opravdu chápu. A o tom chlapci a otci je to senzační. Jestli jsem to pochopila opravdu správně, tak syn tím myslel, že chudý v podstatě neznamená nemít na jídlo nebo na pití ikdyž je to velmi důležité k životu, byli bohatí, protože měli mezi sebou krásný vztah jako rodina a byli obklopeni přírodou a nemělo u nich nic své meze.

Napsala jsem kravinu neumím to vysvětlit:D snad jsem to pochopila;) kdyžtak prosím napiš mi na blog nějakej ten kontakt chtěla bych tě poznat moc:) paaaa*

18 W. W. | Web | 12. march 2011 at 16:32 | React

Děkuji za kontakt, napsala jsem ti do emailu trochu delší zprávičku:D snad odepíšeš paa W.:)

19 Ashley Ashley | Web | 12. march 2011 at 18:03 | React

Opět nádherný článek:) zbožňuju je.. nutí mě se zamyslet ...to o tom smutku a naději se mi líbí alw i to s tim otcem a synem je pěkné :))

20 hugie hugie | Web | 12. march 2011 at 22:52 | React

První odstavec má určitě neco do sebe. Naprosto souhlasím. Naše hodnota bude pořád stejná, ať dopadneme jakkoli. (pěkný výběr obrázků)

21 Toffie.. Toffie.. | Web | 13. march 2011 at 10:44 | React

Teda.. to o té bankovce je užasný.

22 Mimi Mimi | Web | 27. march 2011 at 19:23 | React

Tvé články opravdu nutí člověka se POŘÁDNĚ(teda aspon mě) nad sebou zamyslet! a to je dobře..tvé články čtu velice ráda..v mnohých věcech mi to dost pomohlo..jo a k tomu příběhu o chlapcovi..přemýšlela jsem...a došla jsem k závěru že možná lidi co mají nové boty každý týden a nové oblečení a kdo ví co všechno, si myslí že jsou štastní a ostatní jim závidí...ale ti ostatní neví že mají spoustu jiných věcí co oni nemají...mají přátelé kterým nezáleží jen na tom jak drahé byly boty atd.. mají rodinu která je podrží když to potřebují( většina bohatých lidí pracuje tkže nemají čas na své děti) a mají další úžasné věci o kterých se těm bohatým zdát ani nemůže.

23 De De | Web | 28. march 2011 at 12:30 | React

Jsem tu poprvé a už teď mám rada tvoje články.Hezky píšeš.Budu sem chodit častěji.Líbí se mi to o tom semináři...je to fakt.

24 jealous. jealous. | Web | 1. may 2011 at 16:30 | React

nejpravdivější a nejkrásnější. hrozně moc se mi líbí to o tom otci a synovi co jeli na vesnici. nádhera. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement